Být tu pro druhé je pro vás přirozené.
Naslouchat sobě už tolik ne.
Cítíte vinu, když dáte sebe na první místo.
Odpočinek si dovolíte, až bude všechno hotové – což se mnohdy nestává.
Než se pro něco rozhodnete, často nejdřív přemýšlíte, co si o tom pomyslí ostatní.
Provázím ženy, které dlouho fungovaly pro druhé. Pomáhám jim znovu rozpoznat, co je jejich.
Společně hledáme, jak se podle toho rozhodovat a jednat více v souladu se sebou.
Poznávám se
Dlouho jste možná dobře uměla vnímat druhé – co potřebují, co je trápí, co by jim pomohlo. U sebe už to tak snadné být nemusí.
Pozornost častěji směřujete k lidem kolem vás. Vlastní potřeby máte tendenci odkládat. Těžko říkáte ne, i když už nemáte kapacitu. Než se rozhodnete, nejdřív promyslíte, co si o tom pomyslí ostatní.
Možná svůj vnitřní signál zachytíte. Jen mu ne vždy věříte. To, co potřebujete vy, znovu ustoupí tomu, co potřebují druzí.
Následujte
svoji cestu ...
Jak pracuji
Jemně, ale strukturovaně.
Když jste dlouho zvyklá brát ohled na druhé, může být těžké poznat, co vlastně potřebujete jen tím, že o tom budete přemýšlet. Tělo někdy zachytí to, co hlava ještě obchází. Sevřený žaludek, napětí v ramenou nebo zadržený dech mohou upozornit na něco, čeho jste si při běžném fungování ani nevšimla.
Proto propojuji rozhovor, otevřené otázky, jemnou práci s tělem a dechem, všímavost, vizualizaci a sebereflexi.
V mé práci má místo i ticho – není to prázdný prostor, který je potřeba zaplnit, ale místo, kde uvědomění může dozrát vlastním tempem.
Proč právě takto?
Protože vím, jaké to je. Vzorec přizpůsobování jsem si od dospívání nesla jako něco přirozeného. Potřeby druhých jsem vnímala snadno. Někdy jsem podle nich žila víc než podle sebe, jindy jsem to, co potřebuju já, sotva vnímala nebo měla tendenci potlačovat. Až po čtyřicítce jsem si začala víc všímat, jak často se přizpůsobuji, přebírám zodpovědnost za druhé a sama sebe odsouvám stranou. Postupně jsem začala poznávat, jak vyčerpávající tento způsob fungování může být.
K práci s tělem jsem se dostala přes vlastní zkušenost se svobodným tancem, embodimentem, vizualizací, meditací a mindfulness. Tělo se pro mě postupně stalo nástrojem k naslouchání, ne k hodnocení. To, co jsem se v těchto oblastech naučila, dnes propojuji s koučovacím přístupem.
Nebudu vám říkat, jak máte žít. Budu vás provázet jako člověk, který touhle cestou prošel – a pořád prochází.
Uslyšet se
Pokud chcete dostávat inspiraci, praktické tipy nebo nabídky, zanechte svůj e-mail.