Jsem celoživotním hledačem. Od dospívání jsem si kladla otázky, kdo jsem, jakou mám roli a co dává životu smysl – otázky, na které není snadné najít odpověď.

Víc než 17 let nacházím smysl ve vzdělávání. Světem učení provázím hlavně děti, ale i dospělé. Snažím se podpořit jejich chuť poznávat víc, i když to občas vyžaduje hodně trpělivosti a pevných nervů.

Nejen v učitelské roli jsem se ale hodně rozdávala. Byla jsem naladěná na to, co potřebují ostatní – děti, rodiče, kolegové. Co potřebuju já, jsem často odsouvala do pozadí. Vysoké pracovní nasazení mě přivedlo až k vyhoření. Ne jednou. Spirála pochybností a osobních propadů se vracela víckrát, než jsem čekala.

​

​​​

​

 

Cestou zpátky pro mě bylo zpomalení, naslouchání, sebereflexe. Učení se všímat si sama sebe dřív, než mě přehluší to, co předpokládají druzí. Odvaha držet si hranice, i když to občas znamená nenaplnit něčí očekávání.

Zvídavost a přirozený talent naslouchat příběhům druhých mě dovedly ke koučovacímu přístupu, který je dnes jedním z pilířů mojí práce. Je to pro mě putování do vlastního nitra – odvaha podívat se na sebe a skutečně se uvidět. Dovolení přijmout svoje „teď” v jeho syrové podobě a zvolit si, kam a jak povedou další kroky.

Dnes provázím ženy na podobné cestě - od dlouhého fungování pro druhé zpátky k vlastnímu prožívání a k pevnější vnitřní opoře.​

​